na Blog.cz

Ahoj! Máte ji? Já ano! Nejen proto že se blíži ten úžasný svátek ale i proto, že jsem si konečně udělala čas na můj milovaný bloček. Zjistila jsem totiž že mí bývalí i stálí čtenáři se vracejí ke starším článkům a stále je komentují. Za to jsem moc ráda a děkuji! Tzvn. nakoplo mě to.

Přešla jsem na druhý stupeň a je to více učení ale i méně času na mé koníčky mezi kterýma blog určine nesmím opomenout :). Nyní o vánočních svátcích se chystám změnit vzhled, design a styl na blogu. Psát více článků, přidávat více videí nebo obrázků.

Ve zkratce:

- Díky všem příznivcům :)

- Opět rozjíždím blog

- Změním vzhled

- Těšíme se na Vánoce :D

Nika .....

P.S.: Nezapomeňte že jsme i na facebooku - http://www.facebook.com/pages/zirafkablogcz/274499041402 jen tam se dozvíte nejžhavější novinky z blogu! ;)

Zítra naposledy v mém pokoji, v našem bytě plném nádherných vzpomínek z dětství.

Když jsem se narodila, bydleli jsme o pár pater víc. Moc si to nepamatuji ale když se narodila sestra vyměnili jsme si byt se sousedami z nižších pater. Vybrala jsem si pokoj. A o pár týdnů později jsem se s ním zase loučila, jelikož jsme letěli do Chorvatska, poprvé letadlem, poprvé do ciziny. Když jsme se vrátili byla jsem tak ráda, že jsem zase v mém pokoji, milovanném pokoji.

Když jsem vstanula a šla poprvé do školy, velmi ráda a rychle jsem opustila můj pokoj. Do školy jsem šla ráda. Když zkončilo první vyučování, byla jsem zklamaná, že je tak krátké. Nyní je to naopak do školy nechci ale ráda se vracím do mého pokoje. Když jsem ve stejném roce jela poprvé na tábor byl to velký zážitek, strašně ráda jsem přijela zpět.

Na tom kouzelném místě se také zabydlela moje zlatíčka. Lorinka a Čiko. Veselí mě dodnes. Mám je ráda a jejich harmonické barvy mě vždy uklidní. Bude to pro ně šok se stěhovat. Už to vidím. Ale až se zabydlíme v novém, uděláme velkou oslavu u příležitosti 4.10. - Mezinárodní den zvířat. Chudáčci.

Ať už jsem jela do ciziny, nebo byla pryč jen pět vyučovacích hodin, vždy, vždy jsem se ráda vracela. Do pořádku, nebo bince, do prostředí, které jsem milovala, kde jsem si hrála, kde jsem se vztekala když mi nešla psát trojka nebo když mi ji naopak učitelka napsala do žákovské, kde jsem se vždy po třísknutí s dveřmi uklidnila, kde na mě čekala sestra a mé zlatíčka. Stále jsem se ráda vracela, o to víc mě bodá u srdce když zítra odjedu a už se tam nikdy nevrátím.

Kdybych nemusela končit, psala bych dál a dál ale jelikož už i počítač není v provozu, jsem v knihovně a bude mi končit lhůta. Ještě se trochu uklidním abych před knihovnici nepředstoupila se slzami a zarudlými líčky a odejdu. Naposledy se vrátím z knihovny domů. Vy si můžete pustit moji novou oblíbenou písničku a zamyslet se, povzpomínat a já to udělám zítra, jak se naposledy projdu po bytě.Naposled ...